8.díl - Rok 2010: Rok ve znamení soutěží, dárků a marodění

 

Poslední den „starého roku 2009“ jsem prošil stylově jako všichni ostatní. Tradičně u nás doma probíhala akce „Silvestr aneb Den, kdy se pořádně nadlábneme“. Je to jediný den v roce, kdy od rána v kuchyni místo ženských pobíhá František a vaří zvěřinový guláš, peče divočáka a smaží medailonky. Pravdou je, že ne vždy je kuchyň po jeho celodenním snažení ve stejném stavu jako byla ráno. Já samozřejmě pomáhám! Všechny zbytky sním a co upadne na podlahu zametu (do žaludku).  Mam také nachystanou misku s vodou, v obýváku svůj pelíšek, abych si mohl kdykoliv odpočinout. Takhle to vypadá, když celý den pracuji a půlnoc zaspím – FOTO. Ale mě to nevadilo, Nový rok stejně přišel!!

První tři měsíce nového roku probíhaly stejně jako loni - chodil jsem na procházky, spal, jedl, pil, odpočíval, otravoval kamarády na dvoře i doma..

V březnu jsem oslavil 2 roky. Samozřejmě jsem měl velkou oslavu! Pozvánky nachystali Haňulka s Danielkou, stejně jako jídlo, pití a zábavu. Dostal jsem nové TRIČKO a taky sýrové a karamelové dobrůtky, které můžu papat já i Haňula. Krom toho jsem dostal spoustu papání a taky boxík na jídlo, když pojedu na výlet. Měl jsem také originální dort, sfouknul jsem si 2 svíčky a ochutnal své dárečky. Největší radost jsem měl z toho, že všichni pozvaní přišli. Fotky z narozenin ZDE.

 

V červenci jsem odjel na zaslouženou dovolenou do Krkonoš. Ubytovali jsme se ve Velké Úpě v penzionu Relax. Penzion byl skvělý, na pokoji jsem měl dokonce svoji postýlku (gauč, přes který byla přehozena moje deka), ovšem spát samotný jsem se dál, tak jsem vždy přesídlil do postýlky za Danuškou. První den dovolené se konal výšlap na Sněžku, ovšem žádnou lanovkou až na vrchol, to je pro padavky.. My zvolili cestu pěšky, pouze největší převýšení (Velká Úpa -> Portášky) jsme se svezli lanovkou. Ani jsem se nebál! Měl jsem svůj typický růžový batůžek, tričko Superdoga a protože svítilo sluníčko tak i kšiltovku. Cestou ze Sněžky na Luční boudu, jsem absolvoval snad 10 focení. Dokonce i jedna polská holčička se se mnou vyfotila. Kolem Výrovky a Richterových bud jsem se přes Pec pod Sněžkou vrátili do penzionu. Posledních pár kilometrů jsem cítil, že moje nemocná nožička dostala pořádně zabrat, a proto jsem celý večer už neslezl z postele. Celou dovolenou mě nožička nepřestala bolet a všichni tušili, že s mojí nožičkou je potřeba zajít na důkladné vyšetření. Jediné, co mi trošku zmírňovalo bolest bylo, že mě pan číšník krmil oplatky  :-)

 

Srpen byl pro mě měsícem pracovním – nejdříve jsem na Slovensku výborně zapracoval na lištičkách. Skončil jsem na 3. místě a nyní se honosím titulem Norník. Koncem měsíce jsem pak absolvoval Memoriál R. Kristla – sice jsem na tu soutěž ještě mladý, ale uspěl jsem a nyní v rodokmenu mám také Účko J. 

V říjnu jsem se převedl svůj parádní kroj celé obci – který mi babička šila. Pro ty, co jej ještě neviděli, přikládám pár foteček. Abyste pochopili – Veronika (nejstarší dcera Františka) – dělala na hody stárku. A protože je zvykem, že když přijde stárek pro stárku s chasou (celou obcí), rodina vymyslí nějakou tu estrádu, pobavení pro obec. U nás to bylo tak, že stárek zaťukal na dveře, Verča zazpívala a pak měli rodiče stárky dát povolení stárkovi mít za stárku právě jejich dceru. Místo rodičů jsem vyšel já s Danuškou (nejmladší dcera) :-D Oba jsme byli v kroji a neskutečně nám to slušelo. Jakmile se dotancovalo, šlo se na obecní úřad žádat o povolení hodů také pana starostu. Cestou jsem byl snad 30x focen – v nejrůznějších pozicích, s nejrůznějšími lidmi – já se rád fotím, takže jsem zapózoval velmi rád. Fotky z hodů ZDE.

        

Asi dva týdny po hodech už to tak veselé nebylo. Protože nožička bolela stále více, byl jsem objednán na operaci na kliniku do Uherského Hradiště. Ráno mě tam František zavezl, dopoledne mě operovali a odpoledne si mě Haňulka vyzvedla. Byl jsem pochválen, že jsem se chovat vzorně, ani jsem neštěkal. Doma jsem byl ubytován v pokojíku – dostal jsem obrovskou klec, ve které byla deka, polštářek a hračky. Musel jsem totiž hodně odpočívat, na nožičku nestoupat. Za nedlouho mě čekala druhá operace – ta hlavní, kdy mi pan doktor srovnával kost. Opět jsem už k večeru byl doma – vždy jsem dostal na nožičku barevný obvaz – fialový, žlutý, zelený s kostičkami, červený… no snad všechny druhy… A pak jsem do Vánoc měl v nožičce železné opěrky, aby nožička dobře srůstala. Nesměl jsem lítat, pouze pomalu chodit a jenom pár metrů, později jsem mohl na krátké procházky. Ale vůbec mi to nevadilo – za tu dobu, co jsem chodil po domě s nemocnou nožičkou, jsem se stal miláčkem rodiny. Babička nepřišla za marodem bez pamlsku, a když náhodou zapomněla, lehl jsem si před ni tak, aby viděla, že mám nožičku stále zavázanou a ona vždy pamlsek z kapsy vytáhla. Trošku jsem přibral, ale já to zase shodím! :) 

 

Vánoce 2010 – na Vánoce už jsem měl sundané opěry, pouze se mi musela nožička natírat, aby se zahojila. Ale procházky už jsem mohl absolvovat, tak mi nic nebránilo v tom, abych se na Štědrý den vydal do lesa, nastrojit stromeček zvířátkům.. Na tento den v roce se vždy velmi těším, protože nám pejskům Ježíšek přinese stromeček do garáže a pod ním se určitě najde nějaký ten dáreček i pro mě – ale musím být hodný! A letos jsem byl – tedy většinou jsem byl hodný.

Po procházce jsme si všichni pejsci dali siestu, a v půl 4 nás (zase po skupinkách – všichni jít nemůžeme, poprali bychom se) vyzvedli holky a vzali ke stromečku. Páni tam bylo dárků víc než loni! Ježíšek je u nás opravdu velmi bohatý, můžete se podívat na fotky. Tradičně jsem dostal něco na sebe – tentokrát mě ale dárek velmi potěšil. Žádná růžová mikina, ale LOVECKÝ SVETR S DAŇKEM – takový stejný jako má František! Viz foto – doporučuji, aby si takový pořídili všichni lovečtí psi, je v něm teplučko! Nebyl snad ten den nikdo, kdo by neměl radost z dárků – každý jsme si mohli jeden pamlsek načat a sníst. I babička Kuťa měla pod stromečkem dárek – protože ale už skoro nevychází z pelíšku, tento dárek jsme jí přinesli a já jí ho pomohl rozbalit. Pak už jsem dostal večeři a v zatímco dospělí rozbalovali dárky, já odpočíval v pokojíku.

Pak se ale stalo něco s čím jsem nepočítal, Haňulka pro mě přišla! Nechápal jsem, vždyť už jsem dárky dostal! Ale v domečku pod stromečkem byly ještě 2 dárky s cedulkami: HARRYMU a ARNYMU! Tak jsem na nic nečekal (co kdyby si to Ježíšek rozmyslel) a začal jsem rozbalovat. Bylo to měkoučké a bílé, nechápal jsem, co to je… Pak jsem to zjistil – ŽUPAN! Prý když jsem marod, potřebuji župan! J Tak jsem si ho oblíknul a ukázal jaký jsem marod v županu. Ano župan mi slušel. Jenom ta bílá barva mě trošku znepokojovala, bude hned špinavý. Ale daná značka jinou barvu nevyrábí a já nemůžu mít nějaký obyčejný levný župan ( cena županu byla 600 Kč – ano čtete dobře, moje panička je tak trošku blázen). Pro srovnání: Pod stromečkem byly dva župany – jeden Haňulky za 400 Kč, a jeden můj za 600Kč ( můj byl tak 10x menší než Hanky) :-D Ovšem nemůžu si stěžovat, župan je skvělý, alespoň když se okoupu, mám v čem lítat doma..

Arny dostal mikinu, takovou světle hnědou s nápisem. Trošku jsem žárlil, takovou ještě nemám. Pak jsem šel ještě k babičce ke stromečku. Také tam mi Ježíšek nechal dárečky – pamlsky!

 

Vánoce byly jako tradičně bohaté na dárky a já i všichni kamarádi aspoň vidíme, že nás doma mají rádi a starají se o nás. Vždycky je mi líto, když  v televizi ukazují  (já se dívám i na televizi, když jsou tam zvířátka), jak majitelé týrají své mazlíčky. Jsem rád, že jsem se dostal do Ratíškovic a že nás tu tak mají rádi :-)

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode