6. díl - Jak jsem dokázal, že pracovní jezevčík v Čechách nekončí...

Jsem sice malý, s nemocnou nožičkou, ve skříni mám oblečení, mám boudu a také druhý měkký pelíšek v domečku.. ale to mě neomezuje v tom, abych mohl vyhrávat pracovní soutěže!  Pravda, pan Jansa říkal, konec pracovního jezevčíka v Čechách, když viděl moji růžovou mikinu, ale když jdu lovit mikinu nechávám doma - na soutěže beru, jak jste si jistě všimli, pouze čepku, svůj žlutý ručník, osušku, a tričko SUPERDOG! Ovšem nevylučuji, že když se ochladí, vezmu i mikinu.

Na první velkou soutěž jsem šel 19. září 2009, byl to dvoudenní Memoriál Jiřího Bodejčka ve Zborovicích.. Důkladně jsem se doma na tuto akci připravoval, abych neudělal ostudu, když kamarád Ferda je Mezinárodní šampion práce. Po příjedu do Zborovic jsem nejdříve na pokoji vybalil svoji výbavu, kterou mi Haňulka spolu s pamlsky balí, ať jedu kamkoliv. A pak už následovalo zahájení soutěže. Celkem tam bylo 14 kamarádů a kamarádek, ovšem, žádný se se mnou nemohl, co se výbavy týče rovnat!

Ještě tentýž den následovaly lesní zkoušky - všechno jsem zvládnul, neutekl jsem a poslouchal jsem na slovo, tak se není co divit, že jsem večer usínal s počtem bodů 241, r. CACTem a s průběžným druhým místem. První fenka měla stejně bodů, ale byla chovná, což já přes svůj hendikep nikdy nebudu.

Druhý den se šlo na barvy - a zase jsem si ostudu neudělal, ba naopak, měl jsem plný počet bodů, ostatně jako další 4 pejsci.. Pak jsem nějakou tu hodinku netrpělivě očekával výsledky. Nakonec jsem se dočkal, všichni jsme se seřadili a začalo vyhlašování výsledků:

1. místo: Jim Hero z Rechte (361b) - v první chvíli jsem nevěděl, jestli jsem to skutečně jááá! Ale ano, řekli moje jméno, já jsem vyhrááál, to snad není možné.. No a už mě František tahl ke stolíku pro diplom, poháry (dokonce 2!) a ještě spoustu cen! Páni my přebírali tolik cen, že jsem si myslel, že to ani auto nemůže uvést.

Pak následovalo dlouhé focení a to já tůůůze rád! :-)  Po té jsem si dal svoji parádní kšiltovku a fotilo se znovu ( aby byla spokojená i Haňulka), nakonec jsme všechno naskládali do kufru auta a uháněli domů.

Doma už mě všichni netrpělivě očekávali ( i babička s dědou přišli). Každému jsem ze svých cen nějakou tu odměnu dal - Ivanka dostala tričko, František si vzal gumáky, bundu a ještě flintu, no a svojí Haničce jsem dal zimní čepku, krásné obrazy jsme pověsili na chodbu a poháry i s diplomy putovali k Haničce do pokoje na novou poličku. A co zbylo mě? nějaká ta granulka, pamlsek a hlavně dobrý pocit, že i přes svoji vadu jsem LOVECKÝ PES JAK SE SLUŠÍ A PATŘÍ!

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode