1.díl - Když jsem byl ještě maličký

Květen 2008 – Prosinec 2008

Ahoj, jmenuji se Harry, tedy vlastně Jim Hero z Rechte, Harry mi pouze říkají. A dneska Vám povím něco o tom, když jsem byl malý....

Narodil jsem se 29. března 2008 v Bělé u Jevíčka svojí mamince Nancy a tatínkovi Teddymu. V květnu si mě vyzvedla Haňula, která jela zrovna z přijímacích zkoušek z Brna. Po cestě domů se rozhodla dát mi jméno „Harry“ – prý jsem černý jako Harry Potter :-D Občas mi tak i někteří členové rodiny říkají :-D Haňulka původně chtěla jorkšíráčka, ale jeden nejmenovaný pán jí řekl, že František, takový velký chovatel, nemůže mít doma „smetáka“, tak se rozhodla, že si udělá gaučíka ze mě. Dokonce mi česala i copánek , to jsem rád neměl, vždy jsem si to sundal. Nejsem přece panenka. Vrrrrr……..

V novém domě na mě čekala velká zahrada a stejně stará kamarádka Borinka. První dvě noci jsem bydlel s Haňulkou v posteli, ale protože jsem zlobil (uměl jsem se i počurat), tak jsem byl přestěhován na dvůr – tam jsem se ubytoval do přepravky na psy. Bylo to fajn, měl jsem ji sám pro sebe, do doby než se ke mně v noci přemístila Borinka..

Dětství jsem neměl vůbec lehké . Borinka mě doslova TÝRALA! Když jsme spolu bojovali, vždycky jsem prohrál. Jednou mi prokousla ucho, po druhé mě kousla do nohy a já kulhal, ale jednou..... to jsme si udělali výlet k sousedům, podívat se jakými granulemi krmí kamaráda Bena,.. mě kousla do krku. Pokousala mě tak moc, že jsem musel k veterináři, krve ze mě bylo jako když roztrhám králíka! Pan veterinář byl moc hodný, píchnul mi injekci a ránu mi ošetřil, říkal, že o kousek doprava a už bych tu nebyl.  Ale jinak jsme se měli moc rádi. I s ostatními pejsky.

V červenci jsem jel na první DOVOLENOU. Nebylo pro mě žádným překvapením, že jsme přebývali na lesní chatě, když můj pán je myslivec. Abyste tomu rozuměli – já mam vlastně pány dva – Haňulku, která mě rozmazluje a chce ze mě mít gaučíkového kamaráda a Františka, se kterým chodím lovit. Abych se vrátil k dovolené – bydleli jsme nedaleko Znojma. Byl jsem maličký, tak si toho moc nepamatuji, ale vzpomínám si na výlet lodí po Vranovské přehradě. To byl panečku zážitek! Dostal jsem kinedril, aby mi nebylo špatně a jelo se. Bylo to fajn, měl jsem výhled na celou přehradu, děti si mě hladili, chvilkami jsem i usínal.  

 

Ale ani na dovolené jsem to neměl lehké. Tentokrát se mnou nejela Borinka, ale kamarád Ferda, který se připravoval na WUT do Krkonoš. S Františkem v lese cvičili barvu. Ferda si musel vždy najít večeři, František se ale rozhodl, že potrápí také mě a musel jsem si také najít večeři –ve svých pouhých 4 měsících -  ale dokázal jsem to.

Dovolená skončila, skončilo taky léto a už jsem se učil chodit na vodítku a musel jsem poslouchat.. Podzim byl pro mě náročný a taky mě začínala bolet pravá nožička.

Ale pak přišly VÁNOCE! Byly to moje první a dokonce jsem dostal i dárky. Věřte nebo ne, ale v 17.30 jsem dostal sváteční večeři (jako vždycky granulky) a pak to nastalo! Šlo se ke stromečku! Poprvé jsem viděl svítit stromeček, byl krásný a ta spousta dárků pod ním. Tajně jsem doufal, že alespoň jeden bude pro mě.  Rozbaloval jsem si dárky jako první z rodiny (tenkrát jsem slavil vánoce jenom s lidmi a Borinkou) a dostal jsem pelíšek! Ano zelenomodrý pelíšek k Haničce do pokojíčku. Už jsem se totiž nepočurával a mohl jsem tam spinkat. Z pelíšku jsem měl velkou radost, ale ještě větší jsem měl z hračky! Byl to pes omotaný lanem! Byl super, hrál jsem si s ním celý večer, a po 3 hodinách jsem ho zlikvidoval:-(. Borinka dostala taky pelíšek ale růžový, no jo je to přece holka.

 

Svátky byly fajn, jenom by nemusel být Silvestr, to jsem se trošku bál :-( Toho rambajze bylo víc než dost, a už jsem se těšil na nový den…

.........a o tom Vám povím zase příští pondělí :-)

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode